Takže tohle je můj druhý článek na mém blogu a zároveň prolog k mé povídce. Tak ať se líbí! Tato povídka je na téma Twilight sagy, hlavně o Jane, Demetrim a později i o Alice.

Prolog

Pohled Jane: Seděla jsem v křesle v mém pokoji. Věděla jsem, že přijde, nikdy se nestalo, že by nepřišel, už to tak bylo asi tři roky. Kvůli němu jsem přišla o Demetriho, jedinou bytost, která mě kdy doopravdy milovala a chápala mě.

Stalo se to v létě. Demetri byl zrovna pryč, uklidňoval spory v Jižní Americe. Zrovna jsem šla z tréninkové haly. Ano, díky mému daru jsem se k fyzickému boji dostala málokdy, vlastně skoro vůbec, ale stále jsem trénovala. Pokaždé se může v armádě vzbouřenců objevit někdo tak nadaný, že by měl štít, tak jako Renata. Šla jsem kolem jednoho prázdného pokoje. U dveří mě někdo vtáhl dovnitř a zamkl za námi, i když pochybuji, že kdybych chtěla utéct, tak by mi to v útěku zabránilo. Byl to Aro. Chtěla jsem se zeptat, co potřebuje, bylo totiž divné, že pro mě došel osobně, většinou někoho posílal, aby mně dovedl do jeho pracovny, nebo prostě někam, kde zrovna byl. To jsem ovšem nestihla. Začal mě líbat a mezitím mi uvolnil moji sponu, kterou jsem si spínala mé dlouhé blonďaté lokny vlasů, aby mi nevadily při boji. Chtěla jsem se odtrhnout a odejít, ale on mně zadržel jedinou větou.

"Jestli chceš, aby Demetri, případně Alec zemřeli, tak si klidně odejdi. Pokud je chceš mít radši naživu, tak budeš dělat to, co budu chtít." Řekl a vítězně se přitom usmíval. Věděl, že Demetri a Alec jsou mi nadevše. Znovu mě políbil a začal mi vyhrnovat sukni mých nových černých šatů. Druhou rukou mi zajel výstřihem pod podprsenku a začal mě osahávat.

Dost! Vytrhla jsem se ze snění. Na tohle jsem nerada myslela a přeci to bylo tak nevyhnutelné. Aro svým jednáním zničil můj vztah s Demetrim. Kvůli němu se mě nemůže Dem ani dotknout, bojím se, vím, jak to bylo s Demem krásné, ale nemohla jsem. Asi před rokem jsme se definitivně rozešli. Tolik lituji, že náš vztah musel skončit. Kdyby to s Arem skončilo, možná bych se k Demetrimu mohla vrátit. Časem, ale to nemohu, nechci ohrozit Aleca, ani Demetriho. Odejít taky nemůžu, i kdyby mi bylo jedno, že je zabije, z gardy se nemůže odejít beztrestně, obzvlášť když máte tak mocný dar, jako já, ten trest by byla smrt, Já zemřít nechci, je mi sice asi pětset let, ale celou dobu jsem byla zavřená ve Volteře až na občasné akce, na které už taky jezdím málokdy, protože Aro o mě nechce přijít. Kdyby se mi ovšem nějakým zázrakem podařilo utéct, aniž by mě chytili, nebo našli, Aro by si našel jinou oběť a já nechci, aby trpěl někdo jiný, jako třeba Rozete, vypadá tak křehce a má krásný vstah s Alecem, tohle by jejich vztah zničilo. Tak, jako vztah mě a Demetriho. Alec by byl tak smutný, zničený a skleslý, stejně, jako je teď Demetri. A já nechci, aby se někomu dalšímu hnusil pobyt ve Volteře.

Někdo zaklepal a vešel Aro. Začal mě líbat a osahávat a já, ač mi to bylo nepříjemné, jsem se mu poddala s myšlenkou, že chráním své blízké.